První výlet na nášlapech

Když jsem se před pár lety pustil do nějakého toho sportování, přišla doba, kdy jsem si musel koupit nové kolo a s ním i SPD nášlapy. Že se to jako naučím a pomůže to mým výkonům. No, ehm, nepomohlo. Ale historka to je přeci jenom pěkná a tak jsem se rozhodl ji sem zálohovat, i když se to původně stalo už 5. 7. 2012.

Můj dlouho plánovaný výlet na kole vs. realita

Plán byl jednoduchý až prostý: Budu mít nové kolo, tak si střihnu cestu Praha-Doksy. Pěkně po cyklostezkách, žádný stres. No jo…

Den předtím jsem si rovnou koupil tretry a SPD nášlapy, ale protože jsem na tom stál jenom jednom na půjčeném kole (a tenkrát nespadl), tak jsem si říkal, že to bude v pohodě. První testovací jízda nedopadla zrovna dobře. Docela sranda je, jak dokáže mozek v důležitých situacích zpomalit čas tak, abych si stihl říct: “A doprdele, jsem měl napřed vycvaknout boty než jsem zastavil na téhle krásné cestě plné šutrů”. BUM. Au. :) Tak jsem se zároveň trochu zaradoval, že už jsem jako poučenej a že už jako pro příště budu vědět… tahle teorie byla asi za 2 minuty vyvrácena. BUM, asfalt. :) Kulhajíc na obě nohy jsem šel spát, že to zítra rozchodím a ten výlet, ten dlouho plánovaný výlet, dám!

Cesta z Prahy super. Cyklostezky jsou v Praze velmi dobře značené. Časté značky, dodatkové tabule, všude směrovky… Jede se moc fajn, když se nemusí koukat na mapu nebo hledat cesta. Vydal jsem se po čísle 241. Je to stavěné spíše na MTB, protože je tam hodně polních a lesních cest s dírami. Po asfaltu se jede pouze přes malebné vesničky a přes Benátky nad Jizerou. Cestu Praha - Benátky (cca 40 km) mohu doporučit - na horské kolo je to moc fajn. Třeba výlet na zámek, protože cyklostezka vede okolo něj.

Dál za Benátkama už to bylo horší. Značek samozřejmě ubývá a je potřeba se koukat občas do mapy. Cesta 241 se stočí a pokračuje souběžně s Jizerou lesem. Je plná hodně hlubokých kaluží a bahna (a taky několik dní zpátky pořád pršelo). Jede se tam pěkně, ale je potřeba dát bacha.

S kolem celým od bahna jsem dojel do Krnska. Měl jsem v plánu pokračovat dál po 143, ale spletl jsem si její směr a jel na druhou stranu. Zase podél Jizery, ale tentokrát o 100 % více bahna a další bahno zdarma jako bonus. Projížděl jsem okolo nějaké zdi a nezvládl průjezd bahnem (a samozřejmě nestihl vycvaknout botu). Takže pád, loket natrženej. Nevěnoval jsme tomu moc pozornost, až na pauze jsem si všiml, že mi teče krev do rukavice. :) Pokračoval jsem dál a chtěl dojet do Bělé pod Bezdězem. Co mě fakt naštvalo byla stezka 8157 s dodatkem: “Nebezpečný úsek, cyklisto veď kolo”. V překladu: “Cyklisto veď kolo po holých šutrech z kopce a dávej bacha, protože to v tretrách fakt klouže”.

Dostal jsem se na takový palouček u myslivny, kde jsem začínal být jemně zoufalý. Docházelo mi pití, začínal jsem být unavený (asi po 60 km tak napůl terénem) a řešil jsem, že nevím kudy bych se z toho paloučku nejlépe dostal na něco kamarádsky rovného a asfaltového. Nakonec mě vyvedla modrá turistická stezka, ale jako svou daň si vybrala další pád (samozřejmě jsem ty blbý boty nestihnul vycvaknout) a pěkně jsem tomu roztrženému loktu přidal ještě trochu lesní půdy, mechu, kapradí a jiných bordelů.

Už jsem měl dost. Fakt. Nejsem člověk, který něco vzdáva, ale tohle už se nedalo. Pití mi došlo, unavenej jsem byl, při myšlence na bahno jsem sprostě nadával a bál jsem se, že se dostanu do těžšího terénu a zase nestihnu vystoupit z kola. Dojel jsem do Plužné, ale musel zavolat Míše pro odvoz. Uklidil jsem se do stínu k popelnicím tříděného odpadu a čekal. :)

Prostě jsem z toho takovej smutnej. Takovou dobu jsem to plánoval a pak stačí blbě odbočit… (a vracet se mi nechtělo, protože toho bahna už jsem měl fakt plný zuby).